|
|
 |
2. DEFINICE
Pro účely tohoto předpisu jsou využívány následující definice. Některé z nich se odlišují od definic obsažených v ISO 1461, ISO 12944 nebo EN 22063, v zájmu dosažení vyšší jakosti ochranných povlakových systémů.
- atmosféra: směs plynů běžně ve formě aerosolu a částic, které obklopují daný objekt
- atmosférická koroze: koroze v prostředí zemské atmosféry při teplotě okolí
- bílá rez: světle nebo tmavě šedé korozní produkty na zinkovém povrchu
- blesková koroze: lehké zarezavění povrchu vzniklé bezprostředně po jeho přípravě
- broky: částice převážně kulovitého tvaru, které mají délku menší než je dvojnásobek jejich maximálního průměru a které nevykazují hrany, lomené plochy a další ostré defekty povrchu
- DFT, tloušťka zaschlého filmu: tloušťka povlaku, který zůstane na povrchu po jeho zaschnutí nebo vytvrzení
- dílčí prvek: část konstrukce, která je vystavena zvláštnímu prostředí a která bude tedy vyžadovat zvláštní specifikaci ochranného nátěrového systému nebo ochranného povlakového systému
- doba ovlhčení: doba, během které je kovový povrch pokryt filmem elektrolytu, který je schopen vyvolat atmosférickou korozi; směrné hodnoty pro stanovení doby ovlhčení mohou být vypočteny z teploty a relativní vlhkosti vzduchu součtem hodin, po které je relativní vlhkost vzduchu nad 80% a současně teplota nad 0°C
- doba zpracovatelnosti: maximální doba, po kterou je nátěrová hmota, dodávaná ve dvou nebo více oddělených složkách, po jejich smíchání použitelná
- drť: částice převážně ostrohranného charakteru, které vykazují ostré hrany a lomené plochy a které mají méně než půlkruhový tvar
- funkční povrch: část konstrukce a/nebo výrobku, na kterou je nanesen nebo má být nanesen povlak (nátěr, žárově stříkaný povlak, žárový povlak zinku nanášený ponorem, nátěrový systém nebo ochranný povlakový systém)
- inspektor: kdokoli odpovědný za zajištění shody jedné nebo více individuálních specifikací
- klima: počasí převládající v určité lokalitě nebo dané oblasti stanovené na základě statistických údajů o jeho parametrech po delší časovou periodu
- konstrukce: ocelová konstrukce skládající se nejméně z jednoho dílčího prvku. Projekt může zahrnovat jednu nebo více konstrukcí
- koroze: fyzikálně chemická interakce kovu a prostředí vedoucí ke změnám vlastností kovu, které mnohdy vyvolávají zhoršení funkce kovu, prostředí nebo technického systému, jehož složkami kov a prostředí jsou
- korozní agresivita: schopnost prostředí vyvolávat korozi v daném korozním systému
- korozní poškození: korozní projev, který se pokládá za škodlivý pro funkci kovu, prostředí nebo technického systému, jehož složkami kov a prostředí jsou
- korozní namáhání: faktory prostředí, které vyvolávají korozi
- korozní systém: systém, který se skládá z jednoho nebo více kovů a ze všech složek prostředí, které ovlivňují korozi
- kritická tloušťka: nejvyšší přípustná tloušťka, nad kterou mohou být vlastnosti nátěru, povlaku, nátěrového systému nebo ochranného povlakového systému významně zhoršeny
- městská atmosféra: atmosféra znečištěná převážně hustou populací, bez významného průmyslu; obsahuje nízké koncentrace korozně působících látek jako je oxid siřičitý a / nebo chloridy
- mikroklimatické prostředí: prostředí na rozhraní mezi daným elementem konstrukce a jeho okolím; mikroklimatické prostředí je jedním z rozhodujících faktorů při hodnocení korozního namáhání
- místní prostředí: převažující atmosférické podmínky obklopující daný element nebo konstrukci
- místní tloušťka (nátěru, žárově stříkaného povlaku, žárového povlaku zinku nanášeného ponorem, nátěrového systému nebo ochranného povlakového systému): výsledek pouze jednoho měření tloušťky, přednostně elektromagnetickou metodou (ISO 2808), v libovolném daném bodě
- nátěr: souvislá vrstva nátěrové hmoty vzniklá při jedné aplikaci
- nátěrová hmota (barva): pigmentovaná nátěrová hmota v kapalné, pastovité nebo práškové formě, která nanesena na podklad tvoří neprůhledný nátěr mající ochranné, dekorativní nebo specifické vlastnosti
- navrhování: způsob, jakým je konstrukce v projektech navrhována s ohledem na protikorozní ochranu
- NDFT, nominální tloušťka zaschlého filmu: předem stanovená tloušťka jednotlivých vrstev nátěrů, nebo celková tloušťka povlaku nutná pro dosažení požadované životnosti nebo vlastností
- obsah VOC (obsah těkavých organických látek, VOCC): podíl organických těkavých sloučenin v nátěrové hmotě, stanovený za určitých podmínek
- ochranný nátěrový systém: celkový počet vrstev nátěrů, které byly nebo budou naneseny na podklad
- ochranný povlakový systém: celkový počet vrstev kovového materiálu nebo nátěrů a obdobných produktů, které byly nebo budou naneseny na podklad pro zajištění ochrany proti korozi
- okuj: silná vrstva oxidů vzniklá na povrchu oceli při její výrobě nebo tepelném zpracování
- otryskávací prostředek (abrazivo): pevný materiál uvažovaný pro použití jako otryskávací prostředek
- otryskávání: působení soustředěného proudu otryskávacího prostředku o vysoké kinetické energii směrem k upravovanému povrchu
- pásový nátěr: dodatečná vrstva nátěru používaná pro ochranu kritických míst jako jsou hrany, svary, kouty apod.
- podklad: povrch, na kterém je aplikována nebo bude aplikována nátěrová hmota a/nebo ochranný nátěrový systém a/nebo ochranný povlakový systém
- podkladový nátěr: každý nátěr mezi základním a vrchním nátěrem
- prach: odstranitelné částice látek přítomné na ocelovém povrchu připraveném pro natírání nebo aplikaci ochranného povlakového systému, které vznikají při procesu otryskávání nebo jiné přípravy povrchu, nebo jsou důsledkem depozice z okolního prostředí
- projekt: souhrn prací, pro které je vypracována technická specifikace. Projekt může zahrnovat jednu nebo více konstrukcí
- průměrná tloušťka (nátěru, žárově stříkaného povlaku, žárového povlaku zinku nanášeného ponorem, nátěrového systému nebo ochranného povlakového systému): průměrná hodnota místních tlouštěk
- průmyslová atmosféra: atmosféra znečištěná korozně působícími látkami z lokálního a regionálního průmyslu (převážně oxid siřičitý)
- přímořská atmosféra: atmosféra nad mořem a v jeho blízkosti
- příprava povrchu: každý způsob přípravy povrchu před aplikací nátěrové hmoty, povlaku, ochranného nátěrového systému a/nebo ochranného povlakového systému
- rez: viditelné korozní produkty skládající se, v případě železných kovů, převážně z hydratovaných oxidů železa
- rosný bod: teplota, při které vzdušná vlhkost kondenzuje na povrchu pevných látek
- samozákladující nátěrová hmota: nátěrová hmota formulovaná tak, aby v nátěrovém systému plnila funkci základního, podkladového a případně i vrchního nátěru
- skladovatelnost: doba, po kterou je nátěrová hmota ve stavu vhodném pro zpracování, byla-li skladována v originálních uzavřených obalech za běžných nebo výrobcem doporučených podmínek
- slučitelnost (kompatibilita): 1. vlastnost nátěrové hmoty (hmot) umožňující jejich použití v jednom nátěrovém systému, bez projevu nežádoucích efektů, 2. vlastnost nátěrové hmoty umožňující její nanášení na podklad, bez projevu nežádoucích efektů
- specifikace: technický dokument, který obsahuje všechny požadavky na protikorozní ochranu, které musí být vzaty v úvahu, jestliže je ocelová konstrukce chráněna povlakovým systémem
- specifikace inspekce a hodnocení: technický dokument popisující provedení inspekce a hodnocení
- specifikace ochranného nátěrového systému: specifikace, která popisuje přípravu povrchu a ochranný nátěrový systém ve shodě se specifikací projektu
- specifikace ochranného povlakového systému: specifikace, která popisuje přípravu povrchu a ochranný povlakový systém ve shodě se specifikací projektu
- specifikace natěračských prací: specifikace, která popisuje způsob provedení natěračských prací ve shodě se specifikací projektu, specifikací ochranného nátěrového systému a také se specifikací inspekce a hodnocení
- specifikace projektu: technická dokumentace, která popisuje projekt a jeho speciální požadavky
- spojovací nátěr: vrstva nátěru zlepšující přilnavost mezi vrstvami, nebo zabraňující určitým chybám během natírání
- těkavá organická látka, VOC: obecně každá organická kapalina nebo pevná látka, která se za daných podmínek (teploty, tlaku) samovolně odpařuje
- tlustovrstvé (= vysokovrstvé) nátěrové hmoty: nátěrové hmoty umožňující nanášení ve vyšší tloušťce než je u běžných typů nátěrových hmot obvyklé, tedy DFT nátěru 80µm a vyšší
- typ atmosféry: charakterizace atmosféry na základě koncentrace přítomných korozně působících látek
- údržba: všechna opatření zajišťující funkčnost provedené protikorozní ochrany ocelové konstrukce
- venkovská atmosféra: atmosféra převládající v zemědělských oblastech a malých městech, bez významného znečištění korozně působícími látkami jako je oxid siřičitý a chloridy
- vrchní nátěr: poslední vrstva nátěrového systému, určená k ochraně spodních nátěrů před vlivy okolního prostředí, přispívající k celkové protikorozní ochraně poskytované nátěrovým systémem a poskytující požadovaný barevný odstín
- vysokosušinové nátěrové hmoty: nátěrové hmoty s vysokým obsahem sušiny, materiály s objemovým podílem netěkavých látek vyšším než je obvyklé (alespoň 65% obj.)
- základní nátěr: první nátěr nátěrového systému nanesený na podklad
- základní nátěrová hmota (primer): speciálně formulovaná nátěrová hmota, určená k nanášení na upravený povrch, obecně pod následné nátěry
- zpracovatel specifikace: osoba zodpovědná za zpracovanou specifikaci
- žárové povlaky zinku nanášené ponorem: povlaky získané žárovým zinkováním ponorem
- žárové stříkání kovu (metalizace): vytvoření povlaku kovu nebo slitiny kovů nástřikem povlaku v tekutém stavu v proudu plynu na pokovovaný povrch
- žárové zinkování ponorem: vytvoření zinkového povlaku a/nebo slitinového povlaku zinek-železo na železných nebo ocelových výrobcích ponořením připravené oceli nebo litiny do roztaveného zinku
- životnost: očekávaná životnost ochranného nátěrového systému nebo ochranného povlakového systému do první opravy, očekávaná doba funkce ochranného systému do smluvně daného stupně poškození
- životnost nízká: 2-5 let
- životnost střední: 5-15 let
- životnost vysoká: nad 15 let
|
|
|
3. NAVRHOVÁNÍ
Ochranné povlakové systémy tvoří celosvětově nejméně 85% všech systémů protikorozní ochrany, nicméně ochrana proti korozi nezačíná ani nekončí specifikací a provedením ochranného nátěru nebo povlaku..
Konstruktéři a projektanti by v zájmu optimální protikorozní ochrany měli být v kontaktu s korozním inženýrem od první fáze projektu.
Konstrukční návrh musí zohledňovat požadavky na protikorozní ochranu povlaky, především přípravu povrchu, nanášení povlaků, inspekci a údržbu. Geometrie jednotlivých prvků konstrukce či zařízení, způsob jejich spojování i celá konstrukční a výrobní historie mohou být příčinou zvýšeného korozního namáhání a poškození.
Navrhování musí respektovat zásadu dostupnosti a dosažitelnosti všech povrchů, vystavených koroznímu namáhání.
Spáry, štěrbiny a přeplátování by měly být vyloučeny. U konstrukcí nesmí být zvolena taková uspořádání povrchu, která umožňují zadržování vody, úsad a nečistot.
Veškeré hrany musí být zaobleny nebo alespoň zkoseny v souladu s doporučením ISO 12944-3. Svarové spoje musí být provedeny jako průběžné a musí být zbaveny nerovností, kráterků, rozstřiků a pórů. Tyto práce nejsou součástí aplikace nátěrových systémů nebo povlaků.
Musí být vyloučen vznik galvanických článků spojováním kovů o různém elektrochemickém potenciálu, pokud neslouží jako systém protikorozní ochrany (např. katodická ochrana obětovanou anodou). Vhodná konstrukční řešení a uspořádání uvádí přílohy ISO 12944-3.
Konstrukce, které budou žárově zinkovány ponorem, musí být přednostně vyrobeny z ocelí, které jsou zinkovatelné s dobrými výsledky.
Především obsah křemíku a fosforu může ovlivnit vzhled a jakost výsledného zinkového povlaku. Pro dosažení optimálního vzhledu a adheze povlaku by součet koncentrací těchto prvků v oceli neměl přesahovat 0,03%.
Pro žárové zinkování ponorem nesmí být použity oceli, v nichž je součet koncentrací Si+P v intervalu 0,03-0,13%.
Pro žárové zinkování ponorem mohou být použity oceli, v nichž je součet koncentrací Si+P v intervalu 0,13-0,28%.
Pro žárové zinkování ponorem nesmí být použity oceli, v nichž je součet koncentrací Si+P vyšší než 0,28%.
|
|
|
4. PŘÍPRAVA POVRCHU
|
|
|
4.1 Předběžná příprava
Pro dosažení optimální životnosti ochranného povlakového systému je nezbytné věnovat pozornost kvalitě přípravy povrchu a důsledné kontrole předepsaných znaků jakosti.
V rámci předběžné přípravy povrchu před otryskáváním musí být především odstraněny oleje, mastnoty a maziva, soli, prach a jiné znečišťující látky. Může být použito čištění vodou, parou, čištění emulzní, alkalické nebo organickými rozpouštědly, případně jejich kombinace. Ocelové povrchy konstrukcí nesmí být upravovány pomocí chemických konverzních prostředků (fosfátování apod.).
|
|
|
4.2 Otryskávání povrchu nových konstrukcí
Příprava povrchu nových ocelových konstrukcí musí být provedena výhradně suchým otryskáváním. Vzhledem k požadavkům na stupeň čistoty a drsnost povrchu oceli, uvedeným dále, musí být použito pouze ostrohranných otryskávacích prostředků, přičemž velikost částic drti musí umožňovat dosažení požadované drsnosti. Jsou povoleny následující způsoby otryskávání:
- odstředivé otryskávání,
- otryskávání pomocí stlačeného vzduchu,
- odsávací otryskávání,
- vlhké otryskávání.
Provozovatelé zařízení pro odstředivé otryskávání se z důvodu jejich značného opotřebení brání používat drť a obvykle neprovádějí kontrolu kontaminace abraziva, proto musí být zvláště při tomto způsobu otryskávání věnována pozornost kontrole jakosti připraveného povrchu i otryskávacího prostředku.
Stlačený vzduch musí být zbaven vody a oleje. Zařízení musí být vybaveno odlučovači a lapači umístěnými v nejstudenějším místě systému. Kompresory nesmí umožňovat dodávku vzduchu o teplotě nad 110°C.
Použité otryskávací prostředky nesmí být kontaminovány oleji, mastnotami a vodou rozpustnými solemi. Obsah vlhkosti v abrazivu by neměl přesáhnout 0,5% (hmotnostního). Tato hodnota není závazná pro otryskávací prostředky použité pro vlhké otryskávání.
|
|
|
4.3 Speciální využití otryskávání
- Lehké otryskávání (sweep blasting) je používáno pro očištění nebo zdrsnění stávajících povlaků, nebo pro odstranění nepřilnavé či povrchové vrstvy povlaku tak, že přilnavé vrstvy povlaků jsou neporušené a nepoškozené důlky.
- Místní otryskávání je prováděno běžnými formami otryskávání, přičemž jsou otryskávána pouze určená místa na ploše s jinak nepoškozeným povlakem (místně zkorodované plochy, svary apod.). Místní otryskávání může být provázeno sweep blastingem ostatních ploch, které nemohou být opatřeny další vrstvou nátěru bez patřičné předúpravy. Místní otryskávání je prováděno na stupeň čistoty P Sa21/2 .
|
|
|
4.4 Mechanická příprava povrchu starých konstrukcí
Jestliže je z ekonomických nebo technologických důvodů nevhodná příprava povrchu otryskáváním, je možno využít čištění pomocí ručního nářadí (drátěné kartáče, škrabky,oklepávací kladívka, brusné papíry, špachtle apod.) na stupeň přípravy St2 (P St2), nebo mechanizované čištění (rotačními kartáči, brusnými kotouči, jehlovými oklepávači apod.) na stupeň přípravy St3 (P St3) dle ISO 8501-1. Tento způsob přípravy povrchu nesmí být použit u nových konstrukcí. Nesmí být také použit při údržbových pracích na konstrukcích nebo jejich dílčích prvcích vystavených ponoru nebo zapuštěných v zemi.
|
|
|
4.5 Otryskávání povrchu starých konstrukcí
Příprava povrchu starých konstrukcí při údržbě systémů ochrany může být provedena suchým otryskáváním dle kapitoly 4.2 , mokrým otryskáváním nebo vysokotlakým či ultravysokotla-kým otryskáváním vodou. Jsou přípustné následující metody:
- otryskávání pomocí stlačeného vzduchu,
- odsávací otryskávání,
- vlhké otryskávání,
- mokré otryskávání stlačeným vzduchem,
- suspenzní otryskávání,
- otryskávání tlakovou kapalinou,
- vysokotlaké otryskávání vodou,
- ultravysokotlaké otryskávání vodou.
Pokud je použito vlhkého či mokrého tryskání nebo otryskávání vodou, musí být učiněna opatření, zabraňující tvorbě bleskové koroze. Povrch po otryskávání musí být ihned omyt vodou s obsahem inhibitorem koroze. Mohou být použity komerčně dodávané inhibitory, nebo např. vodný roztok 1,2% fosforečnanu amonného se 0,3% dusitanu sodného. Inhibitory koroze mohou být obsaženy již ve vodě, používané pro otryskávání (obvykle postačuje koncentrace inhibitoru 5x nižší, než pro omytí).
|
|
|
4.6 Příprava povrchu oceli pro žárové zinkování ponorem
Metodou přípravy povrchu je moření v kyselině. Na povrchu podkladového kovu se před mořením nepovolují barevná označení, prostředky dočasné protikorozní ochrany, tmely, grafit, struska po svařování, přeložky po válcování, zaválcované vměstky nebo zaválcované okuje, mastnoty a jiné nečistoty.
|
|
|
4.7 Požadované znaky jakosti připraveného ocelového povrchu před aplikací ochranného nátěrového systému nových konstrukcí nebo žárově stříkaného povlaku
Před aplikací základního nátěru nebo žárově stříkaného povlaku na ocelový podklad musí být splněna tato kriteria:
|
- stupeň přípravy | nejméně Sa21/2 dle ISO 8501-1 | |
- drsnost povrchu* | „střední(G)“ dle ISO 8503-1
nebo BN 10a, Rugotest No.3 | |
- množství a velikost prachových částic | max. 3-2 dle ISO 8502-3 | |
- množství rozpustných solí | maximální množství rozpustných solí
stanovených dle ISO 8502-9
nesmí překročit 100mg/m2. |
(pouze u nátěrových systémů s primery nepigmentovanými zinkem je postačující profil povrchu „střední (S)“ dle ISO 8503)
|
|
|
4.8 Požadované znaky jakosti ocelového povrchu připraveného pro žárové zinkování ponorem
Při vizuální prohlídce bez zvětšení se na povrchu nezjistí přítomnost olejů, mastnot, nečistot, okuje, rez, zbytky nátěrů a cizích látek.
|
|
|
4.9 Požadované znaky jakosti žárových povrchů zinku nanášených ponorem před aplikací nátěrů
Zinkové povlaky konstrukcí určených do prostředí se stupněm korozní agresivity C4, C5 nebo Im musí být lehce otryskány (sweep blasting) nekovovými otryskávacími prostředky. Po sweep blastingu musí být zinkový povlak neporušený a bez mechanického poškození (s výjimkou lehkým otryskáním dosaženého zdrsnění). Pro nátěr připravený zinkový povlak nesmí vykazovat podtekliny nebo plochy s tloušťkou povlaku nad 300µm, póry, nedostatečnou přilnavost mezi zinkem a ocelí a/nebo zinkem a slitinami železo-zinek, úkapy zinku, popel zinku. Drsnost povrchu musí být „nízká (G)“ dle ISO 8503-1 nebo BN9 dle Rugotest No.3. Místní zbytková tloušťka nesmí být nižší o více než 5µm než místní tloušťka specifikovaná tabulkou 1.
|
|
|
5. POŽADOVANÉ ZNAKY JAKOSTI ŽÁROVÝCH POVLAKŮ ZINKU NANÁŠENÝCH PONOREM
Povlak musí být při vizuální kontrole bez zvětšení rovnoměrný a souvislý. Nesmí být viditelné trhliny, hrudky, puchýře, nepokovené plochy, zbytky zinkových strusek a tavidel, ostré zinkové výstupky. Kapky, tlusté nánosy zinku, otlaky od kleští nebo přípravků se nepřipouštějí na funkčním povrchu. Nepřípustné jsou na funkčním povrchu místní tloušťky zinkového povlaku nad 300µm. Rozdíly v barvě a drsnosti povlaku jsou povoleny. Povlak musí být dostatečné přilnavý k podkladovému kovu. Přilnavost povlaku se hodnotí mřížkovou metodou (při tloušťce povlaku do 50µm) nebo metodou úderu otočným kladívkem dle 2.5 ČSN 038558/1985, případně rýpnutím silným nožem dle ASTM A 123.
Kterákoliv zinkovna musí být uvědoměna o tom, že zinkový povlak bude nebo může být dále doplněn na povlak kombinovaný (ochranný povlakový systém), přičemž metodou přípravy zinkového povlaku před aplikací základního nátěru bude lehké otryskávání (sweep blasting).
Pokud se vyskytnou vady zinkového povlaku, povlak může být opraven, avšak pouze v případě, že celková plocha ojedinělých vad nepřevyšuje 0,5% celkové plochy funkčního povrchu. V opačném případě musí být výrobek (část konstrukce) znovu pozinkován.
Jednotlivá nepokovená plocha pro opravu nesmí být větší než 10cm2. Oprava nepokoveného místa se provádí žárovým stříkáním zinku nebo nanesením vhodného primeru s vysokým obsahem zinku. Místní tloušťka povlaku na opravené ploše musí být nejméně o 10µm větší než místní tloušťka zinkového povlaku dle následující tabulky.
Tabulka 1a: Tloušťka neodstřeďovaného povlaku zinku dle ISO 1461 a tohoto předpisu v µm
|
Typ
materiálu
|
Tloušťka
oceli (mm)
|
|
|
Pod
1.6
|
1.6
– 3.2
|
3.2
– 4.8
|
4.8
– 6.4
|
Nad
6.4
|
|
Konstrukční
profily
|
Minimální
průměr
|
45
|
65
|
85
|
85
|
100
|
|
|
Místní
minimum
|
35
|
55
|
75
|
75
|
85
|
|
Pásy
|
Minimální
průměr
|
45
|
65
|
75
|
85
|
100
|
|
|
Místní
minimum
|
35
|
55
|
65
|
75
|
85
|
|
Trubky
|
Minimální
průměr
|
-
|
-
|
75
|
75
|
75
|
|
|
Místní
minimum
|
-
|
-
|
65
|
65
|
65
|
|
Dráty
|
Minimální
průměr
|
45
|
45
|
65
|
65
|
85
|
|
|
Místní
minimum
|
35
|
35
|
55
|
55
|
75
|
Tabulka 1b: Minimální průměrné a minimální místní tloušťky zinku dle ASTM A 123 v µm
|
Typ
materiálu
|
Tloušťka
oceli (mm)
|
|
|
Pod
1.6
|
1.6
– 3.2
|
3.2
– 4.8
|
4.8
– 6.4
|
Nad
6.4
|
|
Konstrukční
profily
|
Minimální
průměr
|
45
|
65
|
85
|
85
|
100
|
|
|
Místní
minimum
|
35
|
55
|
75
|
75
|
85
|
|
Pásy
|
Minimální
průměr
|
45
|
65
|
75
|
85
|
100
|
|
|
Místní
minimum
|
35
|
55
|
65
|
75
|
85
|
|
Trubky
|
Minimální
průměr
|
-
|
-
|
75
|
75
|
75
|
|
|
Místní
minimum
|
-
|
-
|
65
|
65
|
65
|
|
Dráty
|
Minimální
průměr
|
45
|
45
|
65
|
65
|
85
|
|
|
Místní
minimum
|
35
|
35
|
55
|
55
|
75
|
|
|
|
6. ZHOTOVOVÁNÍ NÁTĚRŮ A ŽÁROVĚ STŘÍKANÝCH POVLAKŮ
|
|
|
6.1 Obecně
Nejdelší přípustný interval mezi dokončením přípravy povrchu a zhotovením základního nebo samozákladujícího nátěru či žárově stříkaného povlaku je 4 hodiny. Pokud to dovolí podmínky na pracovišti (relativní vlhkost vzduchu menší než 80%, resp. teplota povrchu nejméně 3°C nad rosným bodem), může být tento interval delší, maximálně však 10 hodin. První vrstva nátěrového systému musí být v každém případě zhotovena v témže dni nebo pracovní směně jako dokončení přípravy povrchu nebo aplikace žárově stříkaného povlaku. Pokud se na připraveném povrchu objeví blesková koroze, musí být její produkty a stopy odstraněny.
Pro zhotovení nátěru musí být použity druhy nátěrových hmot, odpovídající specifikaci. Nátěrové hmoty, použité v jednom nátěrovém systému, musí pocházet od jednoho výrobce. Pokud to není možné, např. z technologických důvodů, připouští se použití nátěrových hmot nejvýše dvou různých výrobců v jednom nátěrovém systému, pouze však za předpokladu písemného vyjádření výrobců nebo jejich zástupců o vzájemné kompatibilitě použitých materiálů.
Výrobci nátěrových hmot musí v technických listech uvádět všechny údaje a detaily, které jsou pro jejich aplikaci nezbytné. Podrobnosti, které by mohly ovlivnit vlastnosti nátěrových hmot nebo kvalitu nátěrového systému, musí být výrobcem poskytnuty na požádání písemnou formou.
Použity smí být pouze nátěrové hmoty a ostatní přípravky (ředidla, rozpouštědla, tužidla, iniciátory, aditiva apod.), které nemají překročenou dobu skladovatelnosti a byly skladovány dle specifikací výrobce.
Úprava aplikační viskozity nátěrových hmot musí být prováděna výhradně v souladu s technickými listy použitých materiálů.
Technologie nanášení je závislá na typu nátěrových hmot, charakteru dílčího prvku opatřovaného ochranným systémem a místních podmínkách. Některé technologie nanášení mohou být nepřípustné.
Každý nátěr musí být nanášen s co nejvyšší rovnoměrností, nenatřené plochy, pokud nejsou předepsány na určitých částech povrchu, jsou nepřípustné. Plochy, které nemají být natřeny, např. místa následných svarů, musí být odběratelem identifikovány nejpozději před započetím přípravy povrchu. Tyto plochy musí být maskovány, u vícevrstvých systémů odstupňovaně. Nátěry nebo povlaky nebudou prováděny ve vzdálenosti 5cm od budoucích svarů.
Postup stanovení tloušťky povlaku musí být přednostně prováděn elektromagneticky v souladu s ISO 2808 s kalibrací přístroje pomocí kalibračních folií na hladké kalibrační destičce.
DFT nátěru nebo TDFT ochranného nátěrového systému je vyhovující, pokud aritmetický průměr naměřených hodnot je roven nebo vyšší NDFT a žádné místo nátěru nebo systému nevykazuje individuální DFT nižší než 80%NDFT.
DFT kovového žárově stříkaného povlaku je vyhovující, jestliže žádné místo povlaku nevykazuje tloušťku nižší než NDFT.
Tloušťka žárového povlaku zinku nanášeného ponorem je vyhovující, pokud odpovídá tabulce 1.
V žádném místě nátěru nesmí individuální DFT překročit výrobcem uváděnou kritickou tloušťku. Pokud výrobce kritickou tloušťku neuvádí nebo není schopen uvést, nesmí individuální DFT překročit trojnásobek NDFT.
Nedílnou součástí všech vrstev nátěrového systému musí být pásový nátěr.
V průběhu aplikace musí být prováděno hodnocení WFT.
Musí být dodržovány intervaly přetíratelnosti nátěrových hmot.
Musí být dodržen časový interval mezi dokončením nátěrového systému a jeho expozicí v prostředí Im podle technických listů výrobce nebo specifikace.
|
|
|
6.2 Podmínky pro aplikaci
Průběžně musí být vyhodnocovány podmínky v místě provádění povlaků tak, aby bylo zajištěno splnění požadavků technických listů všech použitých materiálů, specifikací a tohoto technického předpisu. Během aplikace, zasychání a vytvrzování povlaků nesmí žádný vnější vliv způsobit snížení ochranné účinnosti povlaku. Práce musí být prováděny v oddělených prostorách nebo musí být zajištěno, že vlivy ostatních prací (stavební práce, otryskávání, svařování apod.) nebudou působit na jakost povlaku. Jestliže jsou během aplikace zjištěny nepříznivé povětrnostní podmínky a nebo pokud existuje pravděpodobnost nepříznivé změny počasí do dvou hodin po aplikaci, musí být práce zastaveny a čerstvě natřené povrchy dle možností ochráněny před vlivy degradujícími kvalitu povlaku. Podobně musí být žárově stříkané povlaky ochráněny alespoň utěsňovacím epoxidovým nebo polyuretanovým nátěrem.
Nejnižší a nejvyšší přípustné teploty natíraného povrchu a okolní atmosféry, jakož i relativní vlhkost vzduchu, musí odpovídat údajům v technických listech použitých materiálů.
Pokud technologické vlastnosti použitých materiálů neumožňují jinak, nesmí být nátěrové hmoty nebo žárově stříkané povlaky aplikovány za následujících podmínek:
- při nižších teplotách povrchu než 3°C nad rosným bodem nebo pokud je relativní vlhkost vzduchu vyšší než 80%
- při nižších teplotách povrchu než +5°C (nátěrové hmoty), resp. –5°C (žárově stříkané povlaky)
- při vyšších teplotách povrchu než +40°C (nátěrové hmoty),
- pokud se vyskytuje na povrchu voda ve formě deště, sněhu, námrazy, rosy apod.
Připouští se aplikace na vlhký povrch, pouze však u nátěrových hmot k tomu určených.
|
|
|
6.3 Způsoby nanášení
Dále uvedené specifikace nátěrových systému jsou vypracovány pro nominální tloušťky, běžně dosahované bezvzduchovým stříkáním.
6.3.1 Stříkání
Pro aplikaci základních nebo první vrstvy samozákladujících nátěrů se nepřipouští konvenční, pneumatické, nízkotlaké stříkání. Může být použito bezvzduchové (airless) nebo vzduchem usměrňované bezvzduchové (airless+) stříkání, bezvzduchové stříkání za horka, u dílensky prováděných nátěrů i stříkání elektrostatické. Aplikace dalších vrstev nátěrového systému je možná všemi dostupnými technologiemi stříkání, při zachování požadavků technických listů použitých hmot.
Viskozita nátěrových hmot, velikost a typ trysky, tlak při stříkání, teplota nátěrové hmoty, vzdálenost trysky od podkladu, úhel stříkání musí být v souladu s doporučeními výrobce a současně zvoleny tak, aby došlo k vytvoření rovnoměrného a souvislého povlaku požadované tloušťky. Nátěrové hmoty, které vykazují sklon k usazování, musí být kontinuálně míchány pomaloběžným míchadlem.
6.3.2 Natírání štětcem
Štětce musí být vhodné pro konkrétní aplikaci. Použití je nutné pro pásové nátěry, možné na malých plochách, pokud při aplikaci stříkáním hrozí neúměrně vysoké ztráty nátěrových hmot, při místních opravách apod.
6.3.3 Nanášení válečkem
Nanášení válečkem nesmí být použito pro zhotovení základního nebo první vrstvy samozákladujícího nátěru. Nátěrové hmoty musí být pro tento způsob nanášení vhodné, typ a rozměry válečku musí vyhovovat konkrétní aplikaci.
6.3.4 Ostatní způsoby nanášení
Jiné způsoby aplikace nátěrových hmot jsou možné pouze tehdy, vyhovují-li specifikacím výrobce použitého materiálu.
|
|
|
7. KONTROLA A ZKOUŠENÍ
|
|
|
7.1 Obecně
Nejpozději před zahájením prací musí dodavatel předložit specifikaci prací a specifikaci pro vlastní kontrolu a dozor. Tato specifikace musí být schválena odpovědným pracovníkem investora (zadavatele) nebo jeho smluvním externím inspektorem. Specifikace může být vypracována i projektantem. Provádění prací musí být dozorováno ve všech stadiích. Dodavatel je povinen provádět nebo zajistit vlastní dozor v souladu se specifikací, inspektoři jsou oprávněni dohlížet na práce ve všech stupních přípravy a provádění a zamítnout veškeré postupy, nářadí, přístroje, materiály, zařízení nebo činnost nesplňující podmínky tohoto technického předpisu, souvisejících technických norem nebo ohrožující kvalitu ochranného povlakového systému. Inspektoři jsou oprávněni provádět kontroly a zkoušky na všech pracovištích spojených s protikorozní ochranou.
Vzhledem k tomu, že většina známých případů snížené životnosti dobře zvoleného ochranného systému je způsobeno technologickou nekázní, musí být kontrola zaměřena především na eliminaci nejběžněji se vyskytujících chyb, kterými jsou:
- nedostatečná příprava podkladu
- vysoká relativní vlhkost vzduchu během aplikace žárově stříkaných povlaků a nátěrových hmot, jakož i během prvních fází vytvrzování nátěrových hmot
- nedostatečný odstup mezi teplotou natíraného povrchu a teplotou rosného bodu
- příliš nízká (nebo vysoká) teplota podkladu
- chybné nebo nedostatečné smíchání komponent vícesložkových materiálů
- nedodržení doby zpracovatelnosti nátěrových hmot
- nedodržení minimální a kritické tloušťky jednotlivých vrstev povlaku
- výskyt nečistot mezi jednotlivými vrstvami povlaku
|
|
|
7.2 Kontroly a minimální hodnoty znaků jakosti
7.2.1 Příprava povrchu
Pokud nejsou výrobcem použité nátěrové hmoty požadovány hodnoty vyšší, platí požadavky kapitoly 4.7 a 4.9 tohoto předpisu
7.2.2 Podmínky při nanášení nátěrových hmot
Musí být dodržen maximální interval mezi dokončením přípravy povrchu a aplikací první vrstvy nátěrového systému dle 6.1
Teplota podkladu, teplota a relativní vlhkost vzduchu musí být průběžně sledovány včetně vyhodnocení odstupu teploty podkladu od teploty rosného bodu. Není-li v technických listech použitých materiálů uvedeno jinak, platí omezení dle 5.2
7.2.3 Kontrola WFT
V průběhu nanášení nátěrů budou probíhat kontroly WFT v souladu s ISO 2808
7.2.4 Vizuální hodnocení
Nepřipouští se defekty jako nenatřená místa, vrásnění, kráterky, puchýřky, odlupování, trhlinky a stékání.
Jestliže prach nebo jiné cizí materiály znečistí povrch nátěru dříve, než dosáhl stavu suchý na dotek, musí být nátěr odstraněn, povrch znovu připraven a opatřen novou vrstvou nátěru. Jestliže byl povrch nátěru vystaven kondenzaci nebo dešti dříve, než dosáhl stavu suchý na dotek, musí být nátěr odstraněn a proveden znovu, s výjimkou případů, kdy byly použity nátěrové hmoty, které nejsou na vlhkost v této fázi formování filmu citlivé.
7.2.5 Měření DFT
Nedestruktivním způsobem dle ISO 2808. Tloušťky suchého filmu musí být měřeny a hodnoceno dodržení NDFT, kritická a přípustná minimální tloušťka dle 6.1, nejméně po aplikaci základního nátěru (pokud není předepsána aplikace další vrstvy „mokrý do mokrého“) a po nanesení kompletního systému ochrany. DFT se musí měřit a vyhodnotit v každém případě při změně osoby odpovědné za provádění ochranného systému.
7.2.6 Kontrola dodržení intervalů přetíratelnosti
Provádí se průběžně. Hodnotí se jak dodržení minimálních, tak i maximálních intervalů přetíratelnosti nátěrových hmot.
7.2.7 Kontrola a měření přilnavosti
Kontrola přilnavosti základního nátěru a přilnavost mezi jednotlivými vrstvami ochranného systému se může provádět mřížkovým řezem dle ISO 2409, pokud to DFT a pigmentace nátěru dovolují (mřížkový řez může být použit při hodnocení nátěru o tloušťce suché vrstvy maximálně 200µm, pro nátěrové hmoty se zvýšenou mechanickou odolností, pigmentované např. vločkami skla je tato zkouška nevhodná). Přilnavost hodnocená dle ISO 2409 musí být stupně 0 nebo 1.
Měření přilnavosti se provádí v souladu s ISO 4624. Adheze nátěrů musí být nejméně 3MPa při lomu 100% A/B nebo nejméně 2MPa bez ohledu na charakter lomu ( s výjimkou lomů 100%Y, 100%-/Y, 100%Y/Z) při teplotě podkladu nejméně +5°C, bez ohledu na stáří zcela vytvrzeného nového nátěru nebo nátěrového systému a typ použitého přístroje.
Adheze žárově stříkaných povlaků musí být nejméně 5MPa při lomech 100%A/B, 100%B nebo 1-99%A/B,99-1%B. Přilnavost žárově stříkaných povlaků se může hodnotit i mřížkovou zkouškou dle A1 EN 22063 / 1993.
Kontrola přilnavosti žárových povlaků zinku nanášených ponorem se provádí mřížkovou metodou nebo metodou úderu otočným kladívkem dle 2.5 ČSN 038558 /1985, případně rýpnutím silným nožem dle ASTM A 123.
|
|
|
8. OCHRANNÉ NÁTĚROVÉ SYSTÉMY A POVLAKY PRO NOVÉ OCELOVÉ KONSTRUKCE A JEJICH VOLBA
Pro ocelové konstrukce jsou obecně vhodné ochranné nátěrové a povlakové systémy, jednotlivým dílčím prvkům konstrukcí přiřazené v tabulce 2. Doporučené složení včetně nominální tloušťky jednotlivých vrstev a celkové nominální tloušťky systémů uvádí tabulka 3, včetně předpokládané životnosti.
Vzhledem k tomu, že podmínky mikroklimatu na pracovišti mohou významně až fatálně ovlivnit průběh aplikace a vytvrzování nátěrových systémů, je nutné, pokud nebudou práce na zhotovení ochranných nátěrových systémů probíhat kompletně dílensky, zvážit velmi pečlivě volbu konkrétního systému. Přednostně u natěračských prací neprováděných dílenským způsobem musí být voleny nátěrové systémy, tolerantní k nepříznivým technologickým podmínkám.
Volba povlaku je pro konkrétní projekt závislá na předpokládané nebo plánované životnosti chráněné konstrukce (dílčího prvku), na dostupnosti dílčího prvku pro budoucí údržbu, na předpokládaném termínu provádění systému ochrany a z něj vyplývajícího technologického rizika, jakož i na optimalizaci nákladů na pořízení a údržbu ochranného povlaku po celou dobu plánované životnosti konstrukce nebo zařízení.
Tabulka 2 – systémy ochrany vhodné pro jednotlivé konstrukce nebo dílčí prvky konstrukcí, s pracovní teplotou do 120°C
|
Konstrukce
nebo dílčí prvky
|
Číslo
systému
|
Poznámky
k volbě systémů
|
|
V
exterieru, vystavené působení atmosféry,
např. nosné i pomocné konstrukce a zařízení,
ostatní
ocelové konstrukce
|
1
2
3
4
5
|
Konkrétní
systém ochrany musí být zvolen tak, aby
náklady na jeho zhotovení a údržbu byly
optimální po celou dobu plánované nebo
očekávané životnosti konstrukce nebo zařízení.
Technologické
vlastnosti zvoleného systému pro danou konstrukci
nebo dílčí prvek musí zohledňovat
požadovaný nebo plánovaný termín
realizace a možná technologická rizika při
aplikaci.
|
|
V
exterieru, např. žebříky, rošty, zábradlí,
ostatní subtilní ocelové konstrukce
|
3
4
|
Žárové
zinkování je vhodné např. pro rošty,
žebříky a zábradlí, u nichž by aplikace
jiných systémů byla provázena neúměrnou
pracností nebo ztrátami při nanášení.
Kombinované
povlaky jsou vhodné především pro dílčí
prvky konstrukcí s velmi obtížným
přístupem pro pozdější údržbu.
|
|
Konstrukce
nebo jejich dílčí prvky, vystavené ponoru
nebo umístěné pod zemí
|
6
7
8
9
|
Technologické
vlastnosti zvoleného systému musí zohledňovat
požadovaný nebo plánovaný termín
realizace a možná technologická rizika při
aplikaci.
|
Tabulka 3 – složení a tloušťky ochranných povlaků
|
Číslo
ochranného
povlakového
systému
|
Základní
nebo samozákladující nátěr, nebo
povlak,
NDFT(µm)
|
Podkladový
či samozákladující nátěr se zvýšenou
barierovou účinností, nebo základní a
podkladový nátěr v kombinovaných
povlacích,NDFT(µm)
|
Vrchní
či samozákladující
nátěr,
NDFT(µm)
|
Celková
NDFT (µm)
|
Směrná
životnost (roky) v prostředí
|
|
C2
|
C3
|
C4
|
C5I
|
|
1
|
Alkydový,80
|
|
Alkydový,
80
|
160
|
15
|
10
|
|
|
|
2a
|
Epoxidový
pig-mentovaný Zn, 40
|
Epoxidový
, 100-150
|
Polyuretanový,
50-100
|
240
|
Nad
30
|
25
|
20
|
15
|
|
2b
|
Epoxidový,
60-120
|
Epoxidový
, 80-170
|
Polyuretanový,
50-100
|
280
|
Nad
30
|
25
|
20
|
15
|
|
2c
|
Zinksilikátový,
60
|
Epoxidový,
160-210
|
Polyuretanový,
50-100
|
320
|
Nad
50
|
30
|
25
|
20
|
|
2d
(Blatt 94)
|
Epoxidový
pig. Zn, 687.03, 70
|
Epoxidový
694.12-4,
150
|
Polyuretanový
694…,
|
300
|
Nad
50
|
35
|
30
|
25
|
|
3
|
Žárové
zinkování ocelových prvků s tloušťkou
stěny nad 6 mm dle ISO 1461, min. 70µm
|
85
|
Nad
100
|
34
|
17
|
7
|
|
Žárové
zinkování ocelových prvků s tloušťkou
stěny 3- 6 mm dle ISO 1461, min. 55µm
|
70
|
100
|
28
|
14
|
6
|
|
Žárové
zinkování ocelových prvků s tloušťkou
stěny 1,5-3 mm dle ISO 1461, min. 45µm
|
55
|
80
|
22
|
11
|
5
|
|
Žárové
zinkování ocelových prvků s tloušťkou
stěny pod 1,5 mm dle ISO 1461, min. 35µm
|
45
|
60
|
18
|
9
|
4
|
|
4a
|
Žárové
zinkování dle ISO 1461, NDFT 70µm
|
Epoxidový,
100-150
|
Polyuretanový,
50-100
|
270
|
Nad
100
|
60-80
|
40-60
|
25-40
|
|
4b
|
Žárové
zinkování dle ISO 1461, NDFT 70µm
|
Epoxidový
, 70
|
Polyuretanový,
50
|
190
|
Nad
100
|
40-70
|
30-50
|
15-30
|
|
4c
|
Žárové
zinkování dle ISO 1461, NDFT 70µm
|
PVC-akrylátový,
120
|
|
190
|
Nad
100
|
35-60
|
25-40
|
13-25
|
|
5
|
Žárově
stříkaný povlak Zn nebo Zn85Al15, 100µm
|
Epoxidový,
100-150
|
Polyuretanový,
50-100
|
300
|
Nad
100
|
40-80
|
30-60
|
20-40
|
|
|
Im3
|
|
6
|
Epoxidový,
pigmentovaný zinkem, 40
|
Epoxidový,
400
|
|
440
|
Nad
15
|
|
7
|
Epoxidový,
80
|
Epoxidový,
400
|
|
480
|
Nad
15
|
|
8
|
Žárové
zinkování dle ISO 1461, NDFT 70µm
|
Epoxidový,400
|
|
470
|
Nad
20
|
|
9
|
Žárově
stříkaný povlak Zn, ZnAl nebo Al, 150µm
|
Epoxidový,
400
|
|
550
|
Nad
20
|
Poznámky k tabulce 3:
- U nátěrových systémů se zinkem pigmentovaným primerem (č.2a,2c,6) musí DFT základního nátěru vyhovovat uvedené NDFT, kritická tloušťka musí být kontrolována dle konkrétní specifikace nátěrového systému a použité nátěrové hmoty.
- Základní nátěry nepigmentované kovovým zinkem v nátěrových systémech nebo povlacích č. 1, 2b, 4, 5, 7-9 musí být aplikovány v NDFT odpovídající doporučenému rozpětí NDFT. Konkrétní NDFT bude uvedena ve specifikaci konkrétního nátěrového systému.
- Podkladový nátěr musí být pigmentován železitou slídou nebo jinými lístkovými pigmenty, zvyšujícími jeho barierovou účinnost.
- Nominální tloušťky podkladového a vrchního nátěru mohou být v nátěrových systémech různých dodavatelů odlišné. Musí však odpovídat doporučenému rozpětí NDFT pro jednotlivé vrstvy systému. Celková NDFT povlaku musí být dodržena.
- Nátěrové systémy či organické složky kombinovaných povlaků je vhodné přednostně navrhovat s využitím vysokovrstvých nebo vysokosušinových nátěrových hmot, které umožní snížit celkový počet vrstev systému a emise těkavých organických látek,
- U zvláště členitých konstrukcí může být výhodné aplikovat nátěrové systémy jako
vícevrstvé při zachování požadované NDFT. Při aplikaci např. štětcem, válečkem
nelze vyloučit aplikaci ve větším počtu vrstev s nižší DFT, v závislosti na
technologických vlastnostech použitých nátěrových hmot.
- Předpokládané životnosti nátěrových systémů a povlaků. Životnosti nátěrových systémů – ve všech případech vysoké (s výjimkou systému č.1) v souladu s ISO 12944 – jsou odstupňovány s ohledem na expozici v mikroklimatických prostředích s různým stupněm korozní agresivity, v nichž jsou konstrukce a zařízení provozovány, nebo, v případě nátěrových systémů pro ponor, v prostředí Im1-3. Údaje o životnostech nátěrových systémů a ochranných povlaků odráží vědomosti a zkušenosti shromážděné a shrnuté v technických standardech a doporučeních (např. ISO 12944 a ECCS No.98), jakož i poznatky korozních zkoušek a technické praxe. Životnost systémů ochrany je závislá na dodržení základních parametrů jakosti při jejich provádění a správném postupu jejich údržby.
|
|
|
Příloha 1
Stupně korozní agresivity atmosféry a příklady typických prostředí
|
Stupně
korozní agresivity
|
Informativní
příklady typických prostředí vnitrozemských
mírných pásem
|
|
Venkovní
|
Vnitřní
|
|
C1
velmi
nízká
|
-
|
Vytápěné
budovy s čistou atmosférou, např. kanceláře,
školy, obchody, hotely
|
|
C2
nízká
|
Atmosféry
s nízkou úrovní znečištění,
převážně venkovské prostředí (v ČR jen
velmi vzácně)
|
Nevytápěné
budovy, kde může docházet ke kondenzaci, např. sklady,
sportovní haly
|
|
C3
střední
|
Městské
a průmyslové atmosféry s mírným
znečištěním oxidem siřičitým
|
Výrobní
prostory s vysokou vlhkostí a malým znečištěním
ovzduší, např. výrobny potravin, prádelny,
pivovary, mlékárny
|
|
C4
vysoká
|
Průmyslové
prostředí
|
Chemické
závody, plavecké bazény, loděnice, kravíny
|
|
C5-I
velmi
vysoká (průmyslová)
|
Průmyslové
prostředí s vysokou vlhkostí a agresivní
atmosférou
|
Budovy
nebo prostředí s převážně trvalou
kondenzací a s vysokým znečištěním
ovzduší
|
Kategorie vody a půdy
|
Stupeň
|
Prostředí
|
Příklady
prostředí a konstrukcí
|
|
Im1
|
Sladká
voda
|
Vodní
stavby, vodní elektrárny
|
|
Im2
|
Mořská
nebo poloslaná voda
|
Ocelové
stavby v přístavech jako stavidla, výpusti,
plavební komory, plovoucí plošiny
|
|
Im3
|
Půda
|
V
zemi uložené nádrže, potrubí, piloty
|
|
|
|
|
 |
 |
 |
|
|
|
|
Ztráta adheze následných vrstev nátěrového systému, způsobená nedodržením minimálního intervalu přetíratelnosti primeru